Často slyšíme různé výklady, co, kdy a jak bylo. Takže následující řádky vše vysvětlí.

Co bylo předtím?

Úplně na začátku, v pravěku rockové hudby, měl v Mostku snad každý puberťák hudební nástroj a snil o rockové kapele. Stejně tak tomu bylo i u několika výrostků z osady Souvrať, a ti se při pálení ohňů na čarodějnice 1978 domluvili, že založí kapelu. Zajímavé na tom bylo, že všichni pocházeli z jedné osady v obci, ze Souvratě, a byli to vlastně všichni kluci, kteří tam v tom věku tehdy žili. Vzor měli u kamarádů o dekádu starších, ve skupině Atropos. Nová kapela Asteroid měla pouze jedno vystoupení – dvojhodinové „čaje“ v kulturáku na Souvrati. Asi měsíc nato jim bylo znemožněno zkoušet pro „příliš mnoho lahví a vajglů“. Nejstaršímu členovi tehdy chyběly do plnoletosti 2 měsíce. A než se našlo jiné místo na zkoušení, přišla na ně postupně vojna.

Po několika letech (1982) se scházejí znovu, a pod názvem Quasar začínají zkoušet v kině na Mostku a příležitostně hrát, kde se dá. Postupně dojde ke změně na postu zpěváka, později ke spojení s dalšími muzikanty z Vrchlabí, kapela se stěhuje do Hostinného a vystupuje pod názvem Test, a to až do roku 1989, kdy ztrácejí zázemí v Hostinném a po personálních neshodách se nakonec rozpadají. Členové se žení, rozvádějí, stěhují, pracují, a tak muzika ustupuje do pozadí.

Renesance v Mostku

Po několika výjimečných vzpomínkových akcích se znovu objevuje snaha o vytvoření kapely na Mostku. Vlasta Durec zakládá folkrockovou kapelu Nezalezem, a v ní se znovu setkávají bývalí kamarádi z ohňů o čarodějnicích Josef Zahradník a Petr Jirásek. Později se přidá i Petr Iron Jirák (ex Test, Saxana, Bloin in the Business). Po nahrávání několika CD ve vlastní režii část členů odchází a je nahrazena dalším exTestem Jirkou Kavanem. Nicméně rockové semínko je znovu zaseto, a tak odpadlíci z Nezalezem Petr Jirásek a Radovan Rejmont zakládají novou kapelu, a na basu přiberou Josefa, který i nadále zůstává i v Nezalezem. To ale po pár letech „zaleze“ a v Mostku opět zůstává jen jedna rocková skupina – J. Mossocki Band.

J. Mossocki Band – Mk. I

Sestava Petr Jirásek – bicí, Radovan Rejmont – kytara, Josef Zahradník – basa a Roman Rejmont – zpěv hraje převážně českou rockovou hudbu, postavenou hlavně na Radovanově kytaře (zajímavá kombinace rockové hudby z rukou „kotlíkáře“ dala vzniknout zajímavému funky výrazu), je jen škoda, že potenciál zůstal nevyužit, a Radovan se stěhuje za milou a slivovicí na Moravu. Nahrazuje ho Iron Jirák a jemné úlety k funky zvuku se stávají minulostí, nastupuje tvrdé kytarové zlo. Objevuje se zpěvák se zajímavým hlasem – Denis Beshaposhnikov. Rodinné povinnosti Romana Rejmonta začínají převažovat, a hlavním zpěvákem se stává Denis.

J. Mossocki Band – Mk. II

S tvrdou Ironovou kytarou se přitvrzuje kompletní repertoár, odcházejí Kabáti, přichází cover verze Black Sabbath, Ozzyho a další osvědčené fláky. Kapela se dostává  i mimo rodnou obec. Členové jsou namlsaní, pouštějí se do složitějších skladeb, a když se objeví zájem houslistky a zpěvačky Dity Koudelkové, vidí v tom šanci na zdolání dalšího pomyslného schůdku k hudebním nebesům. Experiment se povedl, i když dát do kupy repertoár pro drsného zpěváka typu Denise a kultivovanou zpěvačku Ditu je dost tvrdý oříšek. Vydatně nám s druhou kytarou pomáhá Martin Kozák. A tak se v kapele začínají objevovat menší názorové třenice při hledání dalšího repertoáru. Výsledkem byl mix klasické zábavové kapely, která byla schopná zahrát celý koncert ze skladeb z repertoáru Jiřího Schelingera, aby rok nato překvapila na podiu směsí moderních rockových vypalovaček ve stylu post grunche. Ovšem toto období znamenalo také ubývání posluchačů a návštěvníků zábav, a přineslo potřebu revidovat aktuální snažení.

Mossocki – Mk. III

Proč se tahat s aparátem? Proč stavět velké bedny a subwoofery? Proč zvučit bicí? Tyto a další podobné otázky vedly k jedinému závěru: jdeme hrát akusticky, místo bicích Petr kupuje cajon. V hospodě zalezeme do kouta, a budeme krát z kratšího playlistu, potichu, pro menší společnost. Pokusy měnit si název moc nepomohly, stejně nám každý říkal, že jde na Mossocki. Dita měla hodně práce s rodinou, Iron se pustil do stavby domu, zaskočil za něj Jirka Havrda, další z kamarádů od ohně. Ale prostě to pořád nebylo ono. Lidi si to rádi poslechli, ale nás to prostě nebavilo. Chyběl nám trochu ten randál.

Mossocki – Mk. IV

No, a jsme v roce 2020. Josef hraje souběžně s EKG Blues. A my po roční pauze se scházíme zahrát dvoje narozeniny dva dny za sebou, na kytaru se vrací Iron, a tak nějak se nám stýská po nářezu. A tak… jsme zase tu a něco chystáme. 🙂 Edit 2022: Tedy rádi bychom chystali, ale v současné nejisté době plné omezení, zákazů a opatření platících ze dne na den kvůli omezení šíření Covid-19 spíš zatím vyčkáváme… Nicméně chuť zase prohrábnout struny a zahalekat si stále máme 🙂